ABKM jako příležitost ke změně

Když se synovi v roce 2017 potvrdila alergie na bílkovinu kravského mléka (ABKM) vcelku mě to vyděsilo. Jako klasický Čech jsem mléko v nějaké podobě měla snad v každém jídle. I když jsem se snažila všechno hlídat, úplná eliminace mléčných produktů se mi ze dne na den nepovedla. V dětství jsem dlouho držela dietu kvůli mononukleóze, několik měsíců jsme s partnerem strávili v Asii, kde jsou mléčné produkty spíše výjimkou, nikdy jsem nebyla vybíravá a ráda zkouším nové chutě, to vše mi v začátku pomohlo se z toho nezbláznit.

Hodně jsem četla, od té chvíle nejen o dětském spánku a respektující výchově, ale i o toxicitě životního prostředí, o syndromu propustného střeva a o mikrobiomu obecně, o alergiích, o zdravém životním stylu, o tom jak vzít zdraví své i svých dětí do vlastních rukou. Myslím, že to vše více či méně souvisí s výskytem ABKM. 

Tehdy jsem se rozhodla do toho jít naplno, opustit zajeté koleje a vydat se na dobrodružnou cestu. Začali jsme péct domácí chléb, kupovat víc a víc surovin v bio kvalitě, skoro každý den jsme vařila domácí oběd, dělali jsme domácí paštiku. Přestali jsem používat konvenční drogerii a kosmetiku, postupně jsme se zbavili teflonového nádobí a začala jsem se zajímat o divokou stravu. 

Ze začátku jsem vůbec nevěděla, co si namazat na chleba. Pak jsem objevila semínkové pomazánky. V obchodech tou dobou (2017) byl velice omezený výběr veganských produktů a já stejně nechtěla jíst příliš zpracované potraviny. Jen vynechat mléko a jinak zůstat při starém už pro mě nebyla cesta.

Překvapilo mě, jak velké množství jídla obsahuje nějakou mléčnou složku. Ještě víc mě překvapilo, co všechno vlastně jídlo v obchodech obsahuje a jak je složité koupit něco bez sladidel (slané produkty nevyjímaje).

Věci, které jsme cestou opustili, nás všechny posunuli dál. Nic se neudálo ze dne na den, šlo o rozhodnutí začít a vydat se svou vlastní cestou.