Kopřiva dvoudomá

Kopřiva je rostlina, o kterou jsme se všichni už tolikrát spálili. Je velice silná. Jeden jedinec této rostliny umí pokrýt několik metrů čtverečních plochy. Sbírat a jíst se dá od jara do podzimu. Nejvýživnější jsou její výhonky a mladé rostliny do výšky cca 40 cm. Mladé rostliny pak můžeme mít po celou sezónu, stačí sbírat vždy na stejném místě nebo vysoké kopřivy občas pokosit a ony vyraší novými výhonky. Kosení je třeba dělat s citem, abychom kopřivu nezahubily. Od června pak můžeme sbírat a jíst její květy a od srpna i semínka.

Dala by se s úspěchem nazvat místní superpotravinou. Má vysoký obsah bílkovin, fosforu, hořčíku, železa, vitamínu C, Beta-karotenu a vápníku a dalších. Samozřejmě také obsahuje chlorofyl – nejléčivější rostlinnou látku.

Kopřiva mnoho lidí zná z velikonoční nádivky. Dá se z ní udělat „špenát“, kopřivová polévka nebo ji můžeme přidávat do vařených směsí nebo nevařených koktejlů. Semínka a květy se skvěle hodí i do sladkých jídel. Pálivosti ji zbavíme přelitím horkou vodou nebo rozmixováním. My doma máme vždy velkou zásobu kopřivových semínek a v zimně si je přidáváme do většiny jídel od snídaňových kaší až po chléb s pomazánkou. 

Dokonce ji lze jíst i „rovnou“ a to tak, že ji nejprve několikrát pohladíme protisměru růstu a tím ji zbavíme pálivosti. 

Kopřiva patří do čeledi kopřivovitých, její latinský název je Urtica dioica. Je to statná, vytrvalá dvoudomá bylina dorůstající výšky až 2 metrů. Celá rostlina (kromě květů a semen) je poryta charakteristickými žahavými chlupy. Má přímý, čtyřhranný, většinou nevětvený stonek. V zemi vytváří plazivý žlutavý oddenek. Kvete od června do října. Okvětí je zelené. Květy jsou jednopohlavné, zpravidla dvoudomé. 

Kopřiva je nitrofilní druh, který vyhledává místa s nadbytkem dusíku v půdě. Například místa, kam se splavují dusíkatá hnojiva z polí. Čím jsou rostliny vyšší, tím více v sobě akumulují i nebezpečné látky. Výběr čistého místa ke sběru je tedy velice důležitý. Sbíráme pouze na čistých stanovištích. Vyhýbáme se okrajům polí, silnic, parkovišť, železnice a jiným producentům znečištění, také místům, kde lidé často venčí psy. Sbíráme jen byliny, které s jistotou poznáme. Na stanovišti vždy zanecháme dostatek rostlin pro její další život. Sbíráme byliny, které jsou plně zdravé.

Příběh ze života: Po několika měsících s ABKM (alergie na bílkovinu kravského mléka) se u syna projevila chudokrevnost. Než se tělo zcela zbavilo mléčné bílkoviny a střevo se zahojilo, několik měsíců ztrácel krev stolicí. Na hematologii mu předepsali sirup, který se konvenčně používá na léčbu anémie u dětí. Syn však sirup odmítal, byl neuvěřitelně sladký a hořký zároveň. Rozhodli jsme se tady zvolit přírodní cestu. Jedli jsme v té době hodně mladých kopřiv, měli jsme je v nějakém jídle alespoň jednou denně. Železo se synovi stabilizovalo, tak rychle jak doktoři předpokládali, přestože přijímal jen zlomek předepsané dávky sirupu. Po nějaké době jsem i já mimoděk zjistila, že někdejší má chudokrevnost je také pryč.

Pojďme ven, na sběr bylin!

Pojďme ven užívat si hojnosti!

Dobrou chuť!